Trumpetista, skladatel, kapelník a amatérský malíř Laco Deczi se narodil v roce 1938 ve vesnici Bernolákovo na Slovensku. V roce 1962 odešel z Bratislavy do Prahy kde působil až do své emigrace v roce 1985. Po několika měsících strávených v Západním Německu nakonec definitivně zakotvil ve Spojených státech kde žije do teď.
Muzika
Zájem o hraní na trumpetu projevil už na základní škole po vzoru svého strýce – muzikanta. Na střední škole prošel několika hudebními soubory a v době základní vojenské služby vystupoval v Praze jako host Studia 5 a později i jako host Jazzového studia. Po vojně v roce 1962 se rozhodl v Praze zůstat a začal působit v Sextetu divadla Rokoko a následně v souboru Jazz Outsiders. Následuje angažmá v souboru S+HQ Karla Velebného a Reduta kvartet, kde se stal frontmanem.
V roce 1967 založil formaci Jazz Celulla, kde postupně hrál s muzikanty Laco Troppem, Svatoplukem Košvanecem, Josefem Vejvodou, Karlem Růžičkou nebo Petrem Králem. V tomto období byl vybrán do tehdejšího reprezentativního Czechoslovak All Star Band.
Vsedmdesátých letech se stal členem Jazzového orchestru Československého rozhlasu (JOCR) a Tanečního orchestru Československého rozhlasu (TOCR). Nahrál několik sólových alb, mezi nejznámější patří "Sentimental Trumpet" v doprovodu smyčcového orchestru. Jako sólista byl členem orchestru při nahráváni desky "Jazz Goes To Beat" Václava Zahradníka, nebo Jazz ze studia A. V této době se naplno také věnoval skládání celé řady orchestrálních skladeb. V dobách ještě před emigrací nahrál duety s kytaristou Zdeňkem Šárkou Dvořákem a složil velké množství muziky k filmům, mezi nejznámější patří Kalamaita režisérky Věry Chytilové z roku 1981.
Od roku 1986 žije ve Spojených státech amerických, kde je frontmanem kapely Celula New York.
Ve Státech vystupoval s velkou řadou skvělých jazzových muzikantů, jako jsou Elvin Jones, Bill Watrous, Junior Cook, Dave Weckl a Sonny Costanzo. Pravidelně koncertuje se svojí kapelou Celula New York v oblasti států New York a Connecticut.
Od roku 1990 Laco pravidelně dvakrát do roka jezdí tour po České republice a Slovensku. Vyjímkou nejsou ani zastávky v Polsku, Rakousku a především Německu. Laco vydává v intervalech jednoho až dvou let pravidelně nové studiové, nebo live desky. V posledních letech také live DVD z koncertů. Dohromady má na kontě již přes dvacet alb a video nosičů. V roce 2005 vychází živé album „Jazz na Hradě“ pod záštitou prezidenta Václava Klause, který desku také pokřtil a napsal k ní předmluvu. V letech 2009 a 2010 vystupoval se svojí kapelou na festivalech Rock for People, Colours of Ostrava a Sázavafest. V roce 2011 vystoupil opět na Hradě na osobní pozvání prezidenta Klause jako host trumpetisty Waltera Bartoše a saxofonisty Štěpána Markoviče.
Ocenění
Laco získal za dobu svojí kariéry několik ocenění. Odborníky časopisu Jazz Bulletin v r. 1963 byl ohodnocen jako nejlepší domácí hráč na trubku. V roce 1964 vyhrává Cenu kritiků i bronzovou cenu čtenářů časopisu Melodie, následující rok slaví jednoznačné vítězství v obou kategoriích a zlato si podržel i v dalších letech. V roce 1966 získává za vynikající sólistickou činnost Cenu Československé jazzové federace.
Knihy a malby
V roce 2003 vychází kniha „Na plný plyn“, zobrazující průřez Lacova muzikantského i osobního života. Autor knihy je Jiří Šebánek, jeden ze spoluautorů knih a inscenací Jára da Cimrmann.
Vedle hudebních aktivit je Laco také zdatným malířem. Na kontě má několik desítek děl, většinou olejomaleb. V roce 2005 vychází kniha „Pravdy“ zobrazující Lacovu malířskou tvorbu společně s historkami k jednotlivým obrazům.